Tenkrát jsme jeli, jak mi někteří rádi připomínají, stoletým puntem. Sice nás chtěli vrátit už na české celnici, protože jsem měl prasklé přední sklo (no bože však přes to nefouká). Pokutu jsem ale ukecal a celník mě stačil ujistit, že mě nikdy neviděl pro případ, že nás Slováci nebo Slovinci vrátí. A jestli ti ne, tak Chorvati určitě. Tak jsem teda zvážněl a zeptal se, jestli si myslí, že se tam vůbec dostanem. "Nooo, dal bych vám tak 30%" pronesl pobaveně celník. Otočil jsem se na osádku auta,  stávající se z přítelkyně Jany, jejího bratra Petra a dvou psů, všichni souhlasně kývli, že to je dobrá pravděpodobnost. A tak se jelo, a skutečně dojelo.
První den po příjezdu jsem cvičit nešel, byl jsem unavený z cesty, ale aspoň strava byla dobrá.
Druhý den bylo takové horko, že jsem nevěděl, čí jsem a tak jsem se rozhodl ještě jeden den odpočinout. Dva dny bez tréninku je ještě únosné. Třetí den byl onen den D. Fitko bylo sice asi 30 km, ale těch nejlepších sportovců - olympioniků, a to zato stojí! JO JO JO!
Puntík sice neměl klimu, ale dírou v předním skle už začalo foukat, takže cesta byla únosná. Přijeli jsme do sousedního města Medulinu, do hotelu tuším Belvedere. Vstoupili jsem do vstupní haly velkého hotelu a zeptali se, kde se ten skvělý gym nachází. Poslali nás někam dolů. Pod halou se rozprostíral komplex nemocničních chodeb. Nakonec jsme se dostali k místnosti připomínající školní kabinet, kde seděl starší mohutný chlápek v teplákovce s nápisem Juhoslavia, kouřil velký doutník (asi po vzoru Arnolda) a na dveřích kabinetu byl nápis trenér. Zeptal jsem se, jestli patří k fitku a on kýnul, že jo, a jestli jsme hosté. Řekli jsme, že ne, že jdeme jen cvičit a hledáme tu fitko. Změřil si mě a Janu drsným pohledem a pronesl "50 kuna". No, je to dost, ale když už jsme tu a fitko olympioniků bude jistě super, tak to dám, jsme na dovolené, ne?
OK, tak jdeme. Prošli jsme pár metrů chodbou a bylo to tu - olympijské fitko! Něco takového jste ještě nezažili. Posilovna byla pojata jako kurt na squash s prosklenou stěnou a plovoucí podlahou, ale co mi bralo dech nejvíce bylo vybavení fitka. Značkové stroje technogym prvotřídní vybavení, ale pořízené v době stavby hotelu, nebo ještě před tím? No, snad ten trénink nějak půjde. Jana se zatím šla rozcvičit na rotoped - no, rotoped, stroj o velikosti dospělého koně, na který se chvilku soukala, aby zjistila, že nefunguje. Při bližším ohledání jsem ale zjistil, že není zapnutý v elektrice. Tak jsem jej zapnul, přičemž jsme s údivem konstatovali, že hukot, který stroj začal vydávat by přehlušil vybrané výfuky nejednoho motorkáře. Já šel zjistit stav fitka - dvě osy a asi tři páry šroubovacích jednoruček, na které šlo naložit maximálně dvacet kilo. Ze strojů dýchala zašlá sláva, ale na funkčnosti jim to nepřidalo. Nakonec jsme přeci jen nějak odtrénovali a otráveni odcházeli ke trenérovi. Sprcha? I kdyby tam byla, asi bych to neriskoval. Došel jsem ke kabinetu a s nechutí vytahoval 50 kun se slovy, že tohle mělo být přece fitko, ne? A co to je? Tlusťoch v teplákovce odklepl doutník, změřil si mě znovu pohledem, a řekl "2 za 50 kuna, to je 100 kuna" Co, sto kuna? "Hmm" dodal, za hodinu. Chtěl jsem mu už jednu napálit, když jsem si všiml spousty diplomů a pohárů za reprezentaci Jugoslávie v judu. Jeho pohled prozrazoval, že pro těch 100 kun je ochoten obětovat život a co hůř, pravděpodobně můj. A navíc byla již nemocniční chodba zamknutá, aby nikdo náhodou neutekl. Přidal jsem teda dalších 50 kun a modlil sem se, aby sem se vešel do hodiny. Tlusťoch mrknul na zlaté hodinky a 100 kun bez nějakého komentování, ale i účtenky nebo tak, vzal. Byl jsem tak naštvaný, že se mi vyplavilo asi půl litru kortizolu. V návalu vzteku, abych se uklidnil, jsem si chtěl koupit aspoň zmrzlinu v tom horku, ale Jana naštvaná, že jsme vyhodili sto kun, začala nadávat, že musíme šetřit... Další půllitr kortizolu. Večer už jsem ale nevydržel, praštil s vločkama a šli jsme na pizzu. Ta jediná byla na dovolené pozitivní.

Takže od té doby jsem nikam nejel, ale moje forma jde nahoru. Zazvonil zvonec a dovčím je konec.

 

Snad je to proto, že mám s rekreací u moře více zkušeností než Roman, nebo prostě více plánuju věci dopředu, ale já si před odjezdem do Chorvatska našel seznam fitcenter v dané oblasti. No seznam, našel jsem dvě fitka poblíž nádherného města Pula, které bývá pořadatelem okouzlujících závodů. Jedno fitko nějaká posilovna po většinu roku mimo provoz, ale druhá dokonce Olympijská posilovna! Popis hlásal - Pod olympijskými kruhy posilovna prvotřídní kvality, kde se připravují sportovci té nejvyšší úrovně! Tak tohle by pro mě mohlo být :-)

Na dovolenou je dobré si samozřejmě vzít kvalitní potraviny, doplňky, věci na trénink (opasek, rukavice aj.). Vedro se dá přežít v klidu pokud je dostatek spánku, kvalitní trénink a hlavně nezapomenout dbát na stravu.