Na tréninku s juniorským reprezentantem v kulturistice Filipem Hunalem

jenom lehký trénink. "Musíme instinktivně, brácho. Vždy poslouchám svoje instinkty, a dnes mi něco říká, že je 150 kg strop." "OK, s tím zvládnu 10 opáček, tak tady před tebou nebudu za blázna." Ježíš, že jsem sem jezdil...

Prsa a triceps:

První cvik: bench na rovné lavici. Pyramida nahoru, přidáváme v každé sérii po 10-ti kilech. Začínáme na 130, končíme na 160. 4 série jsou ideální pro nás oba.

Druhý cvik: bench hlavou nahoru na multipressu. Filipovi vyhovuje pouštět činku až úplně ke krku, prý tak cítí perfektní zapojení horní části svalů. Zkouším to, ale velký rozdíl nepociťuju. Váha jde opět po 10-ti kilech nahoru, ale přestávky jsou daleko kratší, než u nejtěžšího, základního cviku.

Filip chce jet ještě další cvik, a zbombardovat prsa celkem 12-ti sériemi. Ale mě vážně stačí jen 8. Dát jich 12, zítra nezvednu ruku s hřebenem. Filip se mě jako správný spároš drží. "Dobře, Romčo, dám na tebe. Třeba to ve finále bude lepší i pro mě, mívám ty svaly namožený jak pes."

Na triceps jedeme Filipův oblíbený cvik, kterým je tlak v leže v multipressu podhmatem. Tohle už někdo říkal, že úchopy podhmatem, u úzkých tlaků, ale i francouzských a stahování kladek, stimulují trojhlavý sval daleko lépe, jak úchopy nadhmatem. Filip používá osvědčenou pyramidu u všech cviků, takže se i u tohoto cviku dostáváme postupně asi na 120, 130 kg. Přestávky máme dlouhé, nebo spíš krátké jen tak, jak dlouho cvičí jeden z nás.

Jednoručka obouručně v sedě. Filip má lokty při provedení úplně u hlavy, což nějak nemůže pobrat. Mě se s každou vyšší váhou rozjíždí ruce do stran, ale i tak cítím tricák náramně.

A poslední čtyři série věnujeme klasickému stahování "koulí na lanu" ve stoji, na dopumpování úplně ideální.

Napumpování a pocity po tréninku skvělé. Hlavně, že se nic neutrhlo, tak je moje radost dvounásobná. Přece jenom už jsem starší člověk, že.

Tak kamaráde, dík za trénink a fajn sobotu, a zase někdy příště!

Tak jsme se konečně sešli s Filipem na tréninku. Společný trénink plánujeme od našeho posledního setkání na Mistrovství Čech v kulturistice federace NABBA, kam se Filda přijel podívat. 200 km vzdálenost mezi našimi domovy neumožňuje společný trénink příliš často, nebo spíš neumožňuje společný trénink skoro vůbec. Ale jednou za čas je potřeba navštívit kamarády, zjistit, co se děje nového, poměřit svalové přírůstky, popřípadě vyřešit stagnaci nebo nedej bože svalovou atrofii...

Tyto naše vzájemně prospěšné diskuze jsou mnohdy cennější, jak všechny ostatní informace dostupné ve všech možných médiích. Filip má ve svých dvaadvaceti letech 110 kg, a není to rozhodně žádný bůček. Na před tréninkové kávičce a po tréninkovém steaku s vařeným bramborem probíráme stravu, trénink i suplementaci. Je zajímavé, že trénujeme prakticky stejně, máme i podobnou sílu, a stravu snad stejnou úplně. Jen Filda si dal o vánocích cukrátek asi 40, já ale o půlku méně. Prostě obdivuhodně disciplinovanej!

Ve čtyři hodiny rozrážíme dveře pelhřimovského fitness centra B+M. Perfektně vybavená posilovna, hulákající rock, nadšený majitel za barem... všechno, co člověk potřebuje k perfektnímu tréninku. "Tak o tobě mi vypráví Filip už hodně dlouho. Prý nám nebudou stačit kotouče. Do kolika pojedeš bench? Do 250?" Filip úplně září: "Jo, Romča, ten má ukrutnou páru!" Sakra, moje ego dneska asi hodně utrpí, tenhle sympatický típek asi vážně věří tomu, že mám nějakou sílu. Přemýšlím, jak z toho diplomaticky vyklouznout: "Jasně, když mi budete tři pomáhat, tak ještě klidně víc." V šatně Filipovi vysvětluju, že musím dát fakt