17. Mistrovství Čech v silovém trojboji mužů a žen federace IPF (Frýdlant, 7.3.09)

část 3 - stručná reportáž & některé výsledky

Kompletní výsledky zde:

powerliftingpe.estranky.cz/

powerlifting.cstv.cz/

 

Měsíc po oblastních mistrovstvích se konalo ve všem kulturistickým fandům známém kinu ve Frýdlantu 17. Mistrovství Čech v silovém trojboji mužů a žen. Fanouškům a závodníkům je frýdlantské kino známé proto, že zde několik závodů v kulturistice i silovém trojboji už proběhlo, a navíc se v přilehlé posilovně, která na Čechách sloužila jako rozcvičovna, natáčí tréninková videa absolutního mistra světa v kulturistice Tomáše Bureše a dalších. 

 

Hned na úvod je třeba říct, že Čechy byly prakticky ze všech hledisek velmi povedeným a kvalitním závodem. Pořádající oddíl Slovan Frýdlant zajistil kvalitní aparaturu, ze které po celou dobu mistrovství hulákala nářezová muzika tak, že se sotva bylo slyšet. Přesně tak to má být, adrenalin dosahuje maximálních hodnot a nic nestojí v cestě maximálnímu výkonu (snad jen nedostatečná připravenost nebo výkonnost, ale tu pořadatel zajistí sotva). Za komentátorský stoleček usedl Honza Filo, a celou soutěž "odkecal" velmi profesionálním způsobem. Navíc jako hlavní sponzor věnoval naprosto všem závodníkům doplňky výživy. Zdůrazňuju slůvko VŠEM. Dvoukilový sachariďák nedostali jen první tři v každé kategorii, ale úplně všichni, včetně jediného diskvalifikovaného startujícího! Jistě velmi příjemná záležitost pro všechny zúčastněné. Úprava závodiště - několika metrové plakáty s Pavolem Jablonickým, jsou samozřejmě především reklamou, z estetického hlediska ale působí velmi dobrým dojmem a výborně dotváří sportovní vzhled plochy. Nakladači byli rychlí a celá soutěž měla hlavně díky nim velmi svižné tempo, ale oprávněná kritika na hlavu jednoho z nich zaznít musí. I na tréninku, kdyby měla jít činka přes hlavu, dokud bojuju, nemůže se stát, že na mě nebo osu někdo sáhne. A na závodech to platí víc než dvounásobně. I když to vypadá, že se s tím borec nezvedne, a rve to zády tak, že se mu každou chvíli musí rozletět plotny na tisíc kousků, nejde ho chytit za "kozy" a říct: "zdálo se mi, že to nedá..." Osobně jsem zaznamenal dva pokusy při dřepu, kdy došlo ke kontaktu nakladače se závodníkem ve chvíli zastavení činky (ale ne jejímu poklesu), a následně neznání pokusu. A myslím, že by pokusy byly zvládnuty úspěšně...

Já vím, není to vůbec jednoduchý, dělat nakladače. Ale čtvrtý pokus nikdo nedostane a takováhle chyba může zkazit úplně celý závod. Pamatuju si, jak jsme kdysi, před nějakými sedmi lety, pořádali ještě s bývalým oddílem závody v boleslavské hale. Byl jsem určen jako nakladač ještě s ing. Martinem Trávníčkem (to je můj kamarád, co má vysokou školu, hele). Když se na činku nakládali váhy okolo 300 kg, polil mě fakt hodně studený pot. 300 kg! Samozřejmě to někteří borci zvedali snad i ušima... Co s tím Martínku, budeme probůh dělat? Měli jsme strach, že to někoho zabije, a my pak dostaneme vynadáno od vedoucího a předsedy našeho oddílu. Ne, já si z toho teď dělám srandu, ale tehdy jsme fakt viděli úplně černě. Přišel za námi Míra Vacek, asi to na nás muselo být hrozně vidět, a povídá: "Kluci nebojte se, on to dá, nechte ho bejt.." Tak jsme je prostě nechali všechny, řvali jsme na ně a povzbuzovali je, a mám pocit, že nám dole nezůstal tehdy nikdo... Na druhou stranu jsem zažil i situaci, kdy mi 200 kg leželo na krku a nakladači si snad mysleli, že to ještě dokážu zvednout, tak mě tam nechali pěkně přidusit... Když jsem šel na druhý pokus, byl to takový zvláštní pocit, vědomí, že ti nakladači jsou tam skutečně jen kvůli naložení, a že bych to fakt asi měl zvednout, jestli mě to tady ještě baví... No, jak říkám, není to vůbec jednoduchý...

 

Kategorie žen byly záměrně sloučeny do tří, aby závodnicím byly ztíženy podmínky k získání medailových pozic jednak kvůli tradičně nižšímu zájmu, a dále kvůli nižší sportovní výkonnosti většiny z nich, neboť nemají II. výkonnostní třídu, požadovanou při startu na soutěži této úrovně. Mladoboleslavačky Alena Krčmářová a Denisa Šmejkalová se tak umístily na prvním a druhém místě v kategoriích nad 67,5 kg - nad 90 kg, a do 67,5 kg, přičemž se jim oběma opět podařilo zlepšit výkony v některých disciplínách a trojboji. Alena (dřep 120 kg, benč 65 kg, tah 125 kg, trojboj 310 kg) se navíc trápila se zraněním paže, které ji limitovalo v benčpresu, Denisa (110 / 50 / 142,5 / 302,5) má zase zdravotní problémy se zády, navíc došlo k několika zbytečným technickým chybám, jako je zavadění činky o stojany a nepočkání na povel rozhodčího "start (benč)" v dolní pozici tlaku. V případě nominace na nejvyšší národní soutěž Mistrovství republiky, která se koná zhruba za měsíc v trojbojařské líhni, Nymburce, už snad budou boleslavské závodnice zahojené a připravené podat maximální výkon. Petra Ličková, opět absolutní vítězka mezi ženami (130 / 75 / 130 / 335) s TH do 60 kg a teprve osmnáctiletá Katka Hyblerová ze Sokola Nymburk s TH do 52 kg byly pak v poslední sloučené kategorii, do 60 kg.

 

 

 

 

Pětasedmdesátka jasně patřila stále vysmátému Marcelovi Röslerovi (200 / 170 / 230 / 600 / 428,76 W.b.) z TJ Slovan Frýdlant.

 

V kategorii do 82,5 kg dominovali nestoři lehkých vah, vynikající dřepař a tahoun Dušan Švarcbach z Klášterce nad Orlicí (260 / 162,5 / 277,5 / 700 / 471,33 W.b.), a nestárnoucí Vladimír Medek, hájící barvy TJ Spartak Rokytnice (260 / 160 / 255 / 675 / 453,20 W.b.).

 

V devadesátce, stejně jako o měsíc starém mistrovství, zvítězil Martin Šťastný z pražského oddílu Sporting APIS (240 / 187,5 / 270 / 697,5 / 449,47 W.b.), těsně před Karlem Válkem (260 / 182,5 / 250 / 692,5 / 447,87 W.b.).

 

Těžší kategorie byly zcela v režii nymburského oddílu. Ve váhové kategorii do 100 kg své soupeře převálcoval velmi solidním výkonem Jaromír Sršeň (280 / 200 / 280 / 760 / 472,49 W.b.), který se druhému, Martinu Brabcovi, vzdálil skoro o 100 kg (250 / 160 / 265 / 675 / 412,83 W.b.). Martin ale teprve začíná, a až si naučí zavázat bandáže tak, aby mu nevylezlo celé koleno a využít tak potenciál vybavení, bude určitě dávat zajímavé váhy.

 

Stodesítka patřila tradičně Zbyňkovi Krejčovi opět z oddílu Sokol Nymburk (300 / 257,5 / 292,5 / 850 / 509,83 W.b.), který letošní mistrovství vyhrál i absolutně. Druhou pozici vybojoval velmi silný a perspektivní Stanislav Balvín z pořadatelského oddílu. Třiadvacetiletý borec předvedl velmi pěkné pokusy a nejlepší mrtvý tah mistrovství (290 / 210 / 315 / 815 / 484,19 W.b.).

 

V kategorii do 125 kg získal nejcennější kov letošní vítěz východních Čech Pepa Drahota (305 / 235 / 290 / 830 / 479,91 W.b.), startující, jak jinak, rovněž za Sokol Nymburk, před oddílovým kolegou Martinem Urbanem (300 / 190 / 292,5 / 782,5 / 451,58 W.b.). Pepa fantastickým způsobem od posledních závodů vylepšil všechny disciplíny trojboje, zvláště pak dřep, ve kterém si polepšil o 45 kg a stal se tak i největším dřepem mistrovství. Na třetím místě se umístil perspektivní bombardér Rostislav Kvarda (305 / 205 / 270 / 780 / 453,96 W.b.) odkoučovaný (ne)zkušeným Tomášem Kaasem. Ne, to já jen tak ryju, když si vzpomenu, jak si tam v utažených bandážích s modrýma nohama Rosťa vysedával, a já si pořád v duchu říkal "tak, asi teď už musí jít"... Nedalo mi to, to je asi nějaký nový způsob sebetrýznění či neznámá metoda lifterů z jůesej? "A proč seš tak dlouho zavázanej?" ptám se po dalších pokusech ostatních závodníků a stále zavázaného borce. Odpověď byla strohá: "Protože jsme blbci!" No, ale utáhnout to Tomášek umí náhodou pěkně, že jo? :-) Bramborová tentokrát zbyla na Pepu Hamaje, trénujícího ve fitku Olymp Nový Bor sympatické Ivy Drobné, která je současně předsedkyně jejich oddílu SK Olymp Nový Bor. Pepa měl tu smůlu, že si v průběhu závodů ošklivě poranil palec levé ruky. Přesto s hororově vypadajícím zraněním závod dokončil pěkným výkonem (270 / 230 / 280 / 780 / 447,56 W.b.) před Jardou Jiroutem (280 / 190 / 270 / 740 / 447,56 W.b.) z domácího oddílu, kterému se bohužel nedařilo v benčpresu.

 

Závěrem nezbývá než poděkovat pořadatelům za výborně připravené a zvládnuté závody, rozhodčím za kvalitní a fundované verdikty a závodníkům za pěkné výkony.