Jak funguje to naše české zdravotnictví... aneb péče lékařů na oční ambulanci v Mladé Boleslavi

 

    Tak mi na ME praskla zase cévka v oku. Jev vcelku všední při maximálních vahách. Jenže oko mi rudne čím dál víc, začíná to být nepříjemné nejen na pohled. V práci mě vyděsil kolega: "Jo, bába, taky měla červený voko, no a za měsíc už viděla jen mlhu..." Vyrazím hned po šichtě na pohotovost, pro jistotu, slibuji si...

    Jsem nadšen - na vrátnici se dovídám, že v mladoboleslavské nemocnici funguje nepřetržitá oční ambulance. Specialista mi jistě poradí nejlépe. Přesně ve 22.30 tisknu tlačítko zvonku. "Co chcete?" ptá se sestra nepříjemným hlasem po ještě nepříjemnější odpovědi na pozdrav. "V úterý mi praskla žilka v oku..." " V úterý, jako minulé úterý? A to jdete až teď?" "No ano, neběhám k doktorům s každým prd... banalitou" "No, já zavolám doktora, on Vám k tomu řekne své". Cítím komplikace. Evidentně jsem narušil něčí siestu. Přemýšlím, jestli je správné takhle obtěžovat znavené lékaře v pozdních nočních hodinách. Á, slyším kroky, už je asi zde... netrvalo to ani pět minut. Ve dveřích se objevuje ospalý chlapík v pomačkané košili, šněrovačkou utaženými kalhoty vysoko nad pasem, co vypadá spíš jako nějaký údržbář, ale z dotazu směrovaného na oční problematiku mi začíná být jasné, že je to lékař. Opět mi skáče do řeči, aniž by mě nechal domluvit: "Uznejte, že je iracionální navštívit v tuto hodinu oční ambulanci, když se Vám to stalo před týdnem!" Hmm, už je to tady, školení hezky zostra, a pěkně cizojazyčně, to přidá na vážnosti. "Jsem snad na pohotovosti, nebo ne? Oko mě začíná víc bolet, jindy, když se to stalo, se mi po týdnu už zahojilo, teď bych ale řekl, že se spíš zhoršuje, tak se raději zeptám, pokud možno co nejdříve... netušil jsem, že Vás budu tak obtěžovat..." začínám být taky nepříjemný... "No, a proč jste nešel dřív, třeba ve tři?" "Do teď jsem byl v práci, mám odpolední, nemůžu si z práce chodit jak chci!" "Hmm, tak pojďte, já se na to podívám" říká doktor smířlivě, právě ve chvíli, kdy mi problesklo hlavou, že bude nejlepší odejít. Několikrát předem děkuju, je mi to celé dost trapné... Tří sekundové podívání je u konce. "No, prasklá žilka. S tím se nedá nic dělat." "Žádná mast, žádné kapky? Nemusím mít obavu, že by se to zhoršilo? Kdy se to asi tak zahojí?" "Dva až tři týdny. Poslouchejte, když koukám na ty svaly přes to tričko, vy chodíte posilovat, ne? No tak to se nedivte, odhaduji, že na biceps zvedáte tak čtyřicet kilo, to je jasný, že vám pak z vypětí praskají žilky!" Otočí se a dvěma ukazováky ťuká diagnózu do zprávy... Tak to je asi všechno. Jestli mi chce dát najevo, že jsem ho zbytečně otravoval, daří se mu to skvěle. Ukázková arogance, jen co je pravda...

    "Poplatek si necháte proplatit od kraje?" promluví do trapného ticha sestra, a podívá se na mě pohledem, kterým jako by říkala, že bych této možnosti využívat rozhodně neměl, přeci jsem dostal tak kvalitní péči... No jo, poplatky vlastně, úplně mi to vypadlo. Při přecházení veškerých zdravotních problémů, abych uplatil hypotéku a desítky dalších poplatků, člověk ani neví, že něco takového je. "Já si to klidně zaplatím" lovím z peněženky dvacku s desetikorunou, už aby to bylo zamnou, připadám si vážně jako otravný žebrák. "Devadesát, jste na pohotovosti!" zasyčí sestra při pohledu na drobáky na stole... Tak, a mám toho dost! "Tak to teda nezaplatím! To si nechám proplatit od kraje!" říkám rázně. Taková drzost! Chovají se tady ke mně jak k praseti z chléva, a myslí, že jim za ani ne deset minut "péče" kterou když nazvu "mizernou", budu hodně lhát, ještě nacpu kilo? "Nashle a děkuju!" doktor se ani neotočí a neodpoví na pozdrav, kouká do monitoru a přemýšlí asi, kolik si má napsat bodů za tu náramnou péči...

    A já znechucen a otráven odcházím rychlou chůzí pryč. Tak takhle to funguje v českém zdravotnictví, na Oční ambulanci v nemocnici v Mladé Boleslavi. Můj dík patří hejtmanu středočeského kraje, jen díky jemu odcházím bez devadesátikorunového dluhu a hysterického výstupu, prostě, jak říká moje mamina, s čistým štítem...