9. ročník soutěže v tlaku na lavici "Olomoucký silák - benchpress" (text a foto Lubomír Krhut) 7.12.2009

5. 12. 2009 proběhl  9. ročník soutěže v tlaku na lavici "Olomoucký silák", pořádaný ke 140. výročí založení Sokola Olomouc. Vzhledem k tomu,že Roman udělal tu chybu a svolil k tomu, abych z akce sepsal reportáž, ač bench znám jen z posilovny a jedné soutěže (Mladoboleslavské), můžete se teď dočíst, jak soutěž probíhala. Dopředu se omlouvám, že to nebude klasický profesionální report, jaké máte ve zvyku číst od Romana, ale jen pohled diváka (a trenéra) :-)

Soutěž se konala v místní sokolovně. Okolí moc vzhledné sice nebylo, ale aspoň místa k parkování spousta. Po vstupu se nás ujal mírně zmatený muž, který nabízel přicházejícím závodníkům klíče od skříněk, aby se mohli převléct a navigoval k místu, kde probíhala prezentace. Vzhledem k tomu, že tu byla pouze jedna dlouhá chodba, tak bych řekl, že pán měl důležitou funkci. Po drobných nedorozuměních, kdy nás tento pán nechtěl pustit dovnitř s kočárkem, jsem zašel za ředitelem soutěže, který nám nejen že vstup dovolil, ale dostali jsme i solo šatnu, aby měla malá Julinka, když by byla unavená, klid. Takže začátek super. Prezentace probíhala plynule v místnosti, kde si mohl závodník odložit beze studu co nejvíce oblečení, aniž by byl okukován kýmkoliv jiným než řiditelem a zapisovateli (a mnou jelikož jako reportér www.romanmaršálek.cz jsem se cpal všude)… Už u prezentace nastal první problém: závodníků přijelo víc než se čekalo (Roman by vám mohl povídat, jak je tahle situace příjemná), ale vzhledem k tomu, že je to již 9.ročník a pořadatelů bylo možná i více než bylo nutné, každý věděl co má dělat. A dělal to velmi dobře. Takže problém se jen zkonstatoval a to bylo vše, nikdo by ani jinak nic nepoznal. Při prezentaci se zaplatila padesátikoruna, nahlásil základ a hotovo. Teď jen čekat dvě hodiny do začátku soutěže. Těsně před započetím byla krátká schůze, kde bylo řečeno jak benevolentní bude posuzování pokusů a následná názorná ukázka, co ještě ano a co už ne. Tato ukázka byla myslím velmi poučná hlavně pro cizince. Bylo ve zkratce řečeno, že tato akce je hlavně pro diváky a tak bude povoleno téměř jakékoliv vytlačení činky nahoru, které přímo neohrožuje život závodníka, nakladačů a rozhodčích. Rozhodčí jsou tři a na žádné protesty se tu nehraje, řekl závěrem Marek Bouchal, pořadatel, závodník, účastník exhibice a kdo ví co ještě… prostě šílený člověk, který ale kupodivu vše stíhal.

 

 

 

Třetí hodina odbyla a závody konečně začali. Ve 4 kategoriích nastoupilo celkem 42 závodníků. V ktg do 80 kg 14 závodníků, do 100kg  9 závodníků, nad 100 kg 10 závodníků a 9 závodnic.

 

Do 80 nastupovali spíše mladí kluci a abych řekl pravdu, 120 - 130 kg benche mě moc neupoutaly. Náhle ale pořadatelé na podium donesli židle a přišel borec, který si na ně dal nohy... Pak přišel další s jednou nohou a po něm další, nevidomý. U těchto závodníků nebyla ani tak prezentována síla tělesná, ale spíše duševní, což nebylo ovšem o nic méně zajímavé. Diváci neskrývali své nadšení a handicapované soutěžící hlasitě povzbuzovali. Tím samozřejmě nechci shodit mladé kluky co v této kategorii rovněž soutěžili, ale právě tělesně postižení borci na sebe zaslouženě strhli veškerou pozornost všech diváků i závodníků.

 

O krátkých pausách mezi jednotlivými kategoriemi se před podiem, na kterém byla lavice na bench, prezentovalo několik bojových umění, před každou kategorií jiný styl. První byl klasický zápas, který předváděli malí kluci i starší zápasníci, další byl thajský box, a nakonec valetudo. Mezi tím vším se ještě na chodbě konala soutěž v páce. No prostě bylo co dělat i na co se dívat.

 

A dostáváme se ke kat.do 100 kg. Tam nastoupil borec, který mě zaujal už v rozcvičovně tím, jak měl neskutečně široká ramena. Vypadal fakt drsně. Jeho vizáž korespondoval se jménem Bruno Walter. Bylo mi jasné, že s takovými rameny a takovým jménem nemůže zatlačit pod 200, a taky že ne. Základ 210 šel naprosto bez problémů a ve třetím pokusem zapsal dokonce 220kg!

 

Po ktg do 100 kg mi jako vždy došly baterky ve foťáku, tak už jen slovně. Na chodbě mě pozdravilo cosi povědomého. Když jsem si odmyslel zhruba 15-20 kilo poznal jsem Romana Horáka. Všestranného siláka, který si v rámci rozcvičení před večerním tréninkem ramen zajel z Přerova do Olmiku na bench. Omlouvám se, ale prostě mám problém poznat lidi co znám jen v dietě, když je pak potkám v objemu. Prohodili jsme s Romanem pár slov o kulturistické budoucnosti plánech atd. a už jsem zase uháněl dál, abych mohl alespoň povyprávět, co na závodech bylo. Musím říct, že konkurence byla dost veliká, 200kg tu dneska byl jakýsi standard. Vítěz kategorie polák Adam Kozlowski zatlačil 240 kg. Druhý s 215kg Radim Kala. Třetí místo obsadil rožnovský silák Petr Bolf, který teprve ve 23 letech zatlačil 200kg - slušná práce! Můj kamarád Adam Švehla se od Mladoboleslavského siláka značně zlepšil, ale dle mého soudu vynikající výkon 205kg mu stačil "pouze" na 6 místo. Kategorii jsem ale neměl moc čas sledovat, protože jsem se jednak zúčastnil té páky na chodbě, mezi tím jsem uspával malou a pomáhal Janě při rozcvičení a udělování cenných rad (hrál jsem chytrého, aby měla pocit, že je v dobrých rukou. O benchi vím ale úplné prd)...

 

A konečně přišla kategorie žen. V ní si Jana dala základ takový, že se na něj žádná ze soutěžících ani ve třetím pokusu nedostala, což jí některé závodnice dávaly klasicky ženským způsobem najevo. Váhy padaly kolem 50 - 60 kg. Vítězka kategorie Janka Pálešová dala  tuším 67,5kg. Vzhledem k tomu, že mohla být o cca 20kg lehčí než Jana, která dala lehce 80kg a bylo znát, že by dala i víc, získala zaslouženě první místo. Jana Mikušová tak skončila na místě druhém.

 

Pak už následovala klasika, vyhlášení pořadí (i za páku na chodbě), předání cen a hajdy domů. A za 14 dní jedeme do Trnavy, kde bude závodit i mistryně Evropy Katka Kyptová!

 

Výsledky ve formátu pdf můžete stahovat zde.